Jak dál? Borrell vidí vztahy mezi EU a Tureckem jako obtížné

Napětí ve východním Středomoří a vztahy s Tureckem byly jednou z největších výzev EU v roce 2020 a pravděpodobně tomu tak bude i v roce 2021.

Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a místopředseda Evropské komise Josep Borrell se ve svém příspěvku věnuje vztahům mezi EU a Tureckem.

Přinášíme malou ukázku toho hlavního z Borrellova textu:

Když jsem před rokem převzal odpovědnost jako vysoký představitel EU, vztahy Evropské unie s Tureckem již upadaly. Od samého začátku jsem věděl, že náprava této situace bude jednou z největších výzev mého mandátu. Na posledním zasedání Evropské rady v roce 2020 se jednalo o jednu z jejích hlavních zahraničněpolitických otázek k diskusi.

Vzájemná očekávání ze společného prohlášení EU a Turecka z roku 2016, které následovalo po vypuknutí migrační krize v roce 2015, nepřinesla ovoce, přestože pomohla kontrolovat migrační toky do Evropy. Od června 2016 nebylo v přístupových jednáních dosaženo žádného pokroku.

Nesoulad s bezpečnostními zájmy EU

Konfrontace ohledně využívání zdrojů ve východním Středomoří nabírala na rychlosti, spolu s dlouhodobými neshodami ohledně kontroly nad námořními prostory mezi dotčenými pobřežními státy.

Regionální angažovanost Turecka od východní a severní Afriky po západní Balkán nadále nabírala na síle. Zejména aktivní a jednostranné zapojení Turecka v Sýrii i v Libyi je stále více vnímáno jako nesoulad s bezpečnostními zájmy samotné EU.

Borrellova doktrína: Evropa čelí novým impériím

Memorandum o porozumění z listopadu 2019 mezi Tureckem a Vládou národní dohody (Government of National Accord) v Libyi, které určilo příslušné výlučné ekonomické zóny, vyvolalo vážné obavy a vyvolalo silnou reakci EU.

Dohoda také obsahovala ustanovení o vojenské podpoře, která byla v rozporu se zbrojním embargem OSN na Libyi. To bylo brzy doprovázeno neustálým rozmisťováním tureckých průzkumných nebo vrtných lodí ve východním Středomoří, které přímo zpochybňovalo Řecko a Kypr.

Turecká mezinárodní agenda

Vztah s Tureckem má hluboké historické kořeny. Zdá se však, že současný vývoj Turecko odvádí od EU. To platí o jeho vnitřním vývoji, zejména pokud jde o základní svobody, ale také o vnější angažovanosti Turecka. Týká se to Sýrie, Iráku, Libye, ale také Náhorního Karabachu, kde jeho podpora vyústila v zásadní vítězství Ázerbájdžánu.

Turecko se stalo regionální mocností, s níž je třeba počítat, a dosáhlo nepopiratelných úspěchů.

Bohužel v několika málo případech není turecká mezinárodní agenda dobře sladěna s EU a její metody nejsou metodami EU. Silný turecký odpor a kritika námořní operace EU Irini, odhaluje zásadní rozdíly v našem chápání rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která uvalila na Libyi zbrojní embargo.

To vše vyvolává otázky týkající se cílů Turecka. A skutečnost, že Turecko je kandidátem na vstup do EU, staví EU do situace, kdy je oprávněna klást tyto otázky. Není pochyb o tom, že musíme dosáhnout velkého pokroku při vedení čestného a hlubokého dialogu s Tureckem o těchto věcech.

Prosperita a bezpečnost Turecka jako spojence NATO vyžaduje pevné vztahy s EU. K tomu neexistují žádné udržitelné alternativy.

Stále máme šanci přesměrovat naše vztahy. EU podává Turecku otevřenou ruku v naději, že se jí chopí, a program předložený vedoucími představiteli EU je jasný. Jsem připraven ve spolupráci s Komisí a členskými státy projednat naše návrhy na pozitivní agendu s Tureckem a prozkoumat způsoby, jak posunout naše vztahy kupředu.

Celý článek je k dispozici v angličtině zde.

Psali jsme:

 

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.