Dialog Napříč: Deset osobností z různých názorových směrů hledá v novém vydání ankety příčiny současné energetické krize. Dialog připravuje politolog a publicista Petr Drulák.
Poslední měsíce loňského roku poznamenala mimo jiné bezprecedentní energetická krize. Krachy poskytovatelů energií vystavily statisíce domácností účtům, které mnohonásobně převyšovaly to, co měly nasmlouváno. Dosluhující vláda si s tím poradit nedokázala, uvidíme, co dokáže ta nastupující. Příčin je jistě více: tlaky z Bruselu – původně na privatizaci a deregulaci, dnes proti tradičním zdrojům, náš vlastní přenos těchto tlaků do českých pravidel a patrně leccos dalšího. Kde vidíte jádro problému a co dělat, aby se takové situace neopakovaly? Většina účastníků ankety se shoduje na fatálním selhání Bruselu i Prahy. Bohužel ani taková krize zatím nevěstí, že by mohlo dojít k návratu racionality do evropské energetické politiky a sebevědomějšímu jednání českých vlád. Patrně si musíme počkat na nějaký evropský, nebo alespoň německý, blackout.
Podnětnou četbu přeje Petr Drulák!
Andrea Cerqueirová, novinářka
Předně je třeba řešit situaci lidí, kterých se krize dotkla. Je dobře, jak v tiskové zprávě informovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, že metodickým pokynem zpřístupní většímu okruhu domácností tzv. mimořádnou okamžitou pomoc. Ministr Marian Jurečka uvedl, že normativy byly navýšeny tak, aby odpovídaly aktuálnímu nárůstu energií a že kabinet je schopen operativně reagovat na to, pokud by nárůsty pokračovaly. Pomoc má být podle MPSV adresná a dostupná všem, kteří se dostanou v souvislosti se situací trhu s energiemi do finančních problémů. Je třeba hlídat, zda stát svůj slib dodrží a opravdu všem pomůže. Pomocí by podle mě bylo i to, kdyby stávající vláda oprášila návrh vlády předchozí – a alespoň dočasně zrušila DPH u elektřiny a plynu. Do budoucna považuji za důležité, aby zástupci České republiky při vyjednávání na evropské půdě vždy – co se využívání různých druhů energie týče – vyvažovali ekologický a sociální aspekt. I u dovozu energie by mělo být při vyjednávání stěžejní, co je výhodné pro občany České republiky.
Petr Hampl, sociolog
Jádro problému je v tom, že česká vláda nevidí situaci jako závažnou a naléhavou a není ochotna využít všech svých pravomocí k nápravě (technické záležitosti typu odchod z burzy v Lipsku nebo vydání nové vyhlášky ERÚ nechávám stranou). Vyplývá to ze samotného způsobu vládnutí, kdy se neřeší, jaký výkon bude dodán do přenosové soustavy nebo na kolik rohlíků zbyde občanům po zaplacení složenek. Žijeme v době powerpointových prezentací a novinových článků, základním cílem vlády je tedy vytvářet správný dojem. To se daří. Nevznikl dojem, že by Fialova vláda odmítala chránit planetu, ani že by odmítala chránit ty nejchudší (byla tedy posílena jakási sociální dávka, kterou většina postižených nakonec stejně nedostane). Můžeme tedy hovořit o úspěchu, a můžeme předpokládat, že se podobná situace bude co nejdřív opakovat, ať už v energetice či jiném oboru.
Jan Keller, sociolog
Nejsem energetik, takže nebudu opakovat to, co k celé věci řekli lidé, kteří tomu odborně rozumějí (Ivan Noveský, Pavel Kalenda, Alena Vitásková aj.). Mohu vyjádřit jen upřímné občanské zděšení. Několik týdnů se pídím po informacích ohledně druhů kotlů a typů paliva, jež budou povoleny ještě i za rok či za dva, tedy v době, kdy evropský energetický systém krachne a bude na každém, aby se postaral sám o sebe a svoji rodinu. Žádný úřad není schopen podat sebemenší informaci, žádný politik se k věci nevyjadřuje. Lhůty na dodání kotlů na pevná paliva se pohybují v rozmezí pěti či šesti měsíců, přičemž nikdo není schopen říci, zda evropské směrnice budou ještě koncem roku povolovat provoz toho, za co vydá člověk velké peníze v jeho polovině. To vše v situaci, kdy nesmí být uveden do provozu nově postavený plynovod, kdy nehrozí, že ještě za mého života bude dostavěn další blok jaderné elektrárny, a kdy novopečený premiér s výrazem objevitele prohlašuje, že naše země si nevystačí s energií slunce, větru a mořského přílivu.
Martin Muránsky, filozof, Inštitút ASA a Filozofický ústav SAV
Energetická kríza je parádnym príkladom epochálneho konfliktu medzi geopolitickou realitou a myslením podľa mediálno-politického želania. Ak sa po nemeckých parlamentných voľbách najčastejšie riešila otázka „progresívnej zmeny“ a nástupu novej „Generation green“, ešte pred koncom roka 2021 vystriedal túto často len neznesiteľne ľahko do seba zaľúbenú náladu zmeny, náraz na politicky už neznesiteľne ťažko riešiteľného prudkého nárastu cien za energie. Návrat ku klasickej otázke v prospech koho sa tento prenos nákladov za energetickú chudobu na väčšinu občanov a štátov deje, potvrdil navyše šokujúci „taxonomický“ návrh Európskej komisie, zverejnený na Silvestra! Podľa motta „ruka ruku myje“ sa „atómová energia (Francúzsko a spol.) a zemný plyn (Nemecko a spol.) zmenili na svoj opak: „zelené“ energie s eko-príslubom investíc. Náš región na „východ od raja“, ktorý takýto zlomový nárast cien (nielen) za energie už zažil v roku inej zmeny (1989), už nebude mať šancu „vytesniť“ tento otras vdaka myslenia podľa želania – tej lepšej „západnej“ budúcnosti.
Matěj Stropnický, novinář a politik
V této energetické krizi zplakaly tři božské pravdy: že liberalizace trhu vede k nejnižším cenám, že i regulaci dodavatelsko-spotřebitelských vztahů řeší nejlépe trh a že jádro je zdrojem naší energetické soběstačnosti. Fantastická liberalizace trhu s energiemi zkrachovala, když nedostatek nabídky vyhnal poptávku vzhůru, protože sání poptávky vyhraje na liberalizované burze ten nejbohatší. To jde i za EU. Ale teď to naše: Stát nemůže očekávat, že se spotřebitelé plně orientují na globálním trhu s energiemi a už vůbec ne, že si na něm dokáží jako jednotlivci zajistit dobré smluvní podmínky. Náklady na toto poznání ale nyní rozloží mezi nás všechny. Proto má regulovat nově více, a to povinné zásoby, ale i cenu. Pravda o jádru vzala za své kvůli tomu, jak je vlastněno a jak je to vlastnictví vykonáváno: ČEZ se během krize choval prostě jako obchodní společnost, energii z jádra vyvážel bez ohledu na české občany a stát nedokázal vinou převládající ideologie přijít, vývoz přerušit a zajistit tím energii pro domácí spotřebu. Patřím k zanedbatelné skupince odpůrců jádra u nás. Proč tento zdroj selhal právě v tom, v čem jej nejvíce vychvalují (v zajišťování soběstačnosti), by tedy měli vysvětlit a změnit jeho zastánci.
Veronika Sušová-Salminen, historička a šéfredaktorka !Argumentu
Hlavní problém vidím v souběhu krizí, které vedly k energetické krize. Jednak jsou to deregulace u nás i ty naordinované z Bruselu, tj. představa, že všechno vyřeší trh, včetně ekologie. Pandemie má ekonomické dopady, mezi jiným růst cen komodit. EU se rozhodla uprostřed této krize k tzv. zelené transformaci, která je zase postavená na myšlence trhu a zisku, ale především se realizuje zbrkle a nedomyšleně (domyšlené je, aby se nic zásadního vlastně nezměnilo). Je to fakticky další mechanismus krize, který se schovává za háv „reformy“. Pak je tu napětí s Ruskem a fakt, že se plyn i jádro zpolitizovaly. Což sice popírá z velké části teze o volném trhu, ale to zřejmě nevadí. V kostce, tento koktejl přinesl z mého pohledu současnou energetickou krizi.
Ivo Šebestík, novinář, historik a překladatel
Říká se, že pro samé stromy není vidět les. Právě tak pozornost zaměřená na jednotlivé symptomy rozmazává obraz celku. Vývoj v západním světě, zejména v poslední době, poskytuje obrovské příležitosti pro každého, kdo má vliv, prostředky a dostatečné charakterové vady k tomu, aby ke škodě obyvatelstva využíval příležitostí i krizových jevů, jakých přibývá geometrickou řadou. Prostor k růstu cen všeho, v důsledku chaosu posledních dvou let, je jen jedním z nich. Potíž je v tom, že vlády řady západních zemí, ČR a Slovensko nevyjímajíce, nedělají nic, čeho je třeba, zato úplně vše, čeho netřeba. Jako by už neměly s občany vůbec nic společného. Česká vláda si loni naprosto zbytečně přibrzdila, ne-li zastavila rozvoj jaderné energetiky, dále nenašla odvahu k tomu, aby po vzoru Maďarska dojednala exkluzívní podmínky v dodávkách plynu z Ruska. Naopak (i ta současná vláda), podporuje protiruský kurz na Ukrajině i jinde. Bojí se visegrádské spolupráce a stejně jako ta minulá jen lavíruje mezi vzorovou poslušností vůči korporacím a strachem z reakce obyvatelstva na praktické dopady její skoro vždy cizí inspirace.
Michal Ševčík, publicista
Krach společnosti Bohemia Energy pouze přesunul zátěž do prostoru ekonomické zodpovědnosti pracujících. Ale celý problém zdražování energií spočívá ve dvou oblastech; první je Green Deal a neschopnost babišovců se mu postavit, tou druhou je alibismus nynější vlády spojených menšin v čele s premiérem Fialou, ti zase pro změnu budou tvrdit, že z dohody nelze vystoupit, ale čemu se divit u koalice, která se hlásí k havlismu. Emisní povolenky a Frans Timmermans, to je začátek zdražování energií. Ideologická slabomyslnost rádobyekologických dvaceti a třicetiletek, ze kterých se zase raduje jen velkokapitál. Tudíž pracující platí za „zelenou“ ideologii, kterou vymyslel nějaký fanatický unijní byrokrat. Jediným řešením je suverénní energetická politika českého státu, rozšíření Temelína a Dukovan, úplné zestátnění ČEZu a revize pravidel pro energetický trh, neboť zde stát selhal nejvíce. Heslo české energetické politiky by mělo znít: S jádrem a bez ideologie.
Ilona Švihlíková, ekonomka
Předně je potřeba říci, že masivní nárůst cen se netýká „jen“ ropy či zemního plynu, ale také průmyslových kovů (měď, lithium, hliník atd.). Důvodů k masivnímu nárůstu primárních komodit jako skupiny je hned několik. Patří mezi ně oživení po covidu spojené s poptávkou z Číny, přetrvávající problémy s dodávkami dané narušením výrobních řetězců, zdražení kontejnerové přepravy apod. Podíváme-li se podrobněji na vývoj v EU, najdeme především u energetiky další důvody, které mají svůj původ v katastrofálních rozhodnutích Evropské komise. Rozhodnutí odchýlit se z politických důvodů od dlouhodobých kontraktů přenáší nestabilní obchodní model à la Bohemia Energy na celoevropskou úroveň. Odpor k fosilním palivům a k jádru, za současného tlaku na rychlou změnu energetického mixu (včetně politiky emisních povolenek), vede k nedostatku stabilizujících zdrojů (jádro, zemní plyn). To zvyšuje jejich cenu a vůči Green Dealu nakonec působí zcela kontraproduktivně. Čím větší tlak na rychlost „tranzice“ při odmítání plynu, jádra i bůhvíčeho dalšího, tím více porostou ceny. U řady komodit vidíme nedostatečnou nabídku (měď), přičemž se jedná o komodity pro zelenou tranzici naprosto zásadní. Bohužel, Komise své kroky vůbec nepromýšlí a je zcela pod vlivem fanatické ideologie, která může mít devastující účinky na evropské domácnosti a zejména na méně vyspělé ekonomiky, jako je ta česká.
Alena Vitásková, manažerka, předsedkyně Institutu Aleny Vitáskové
Problém spatřuji v evropské energetické politice. Unbundling, liberalizace trhu, zelená energie, emisní povolenky a další opatření, která vedla ke zdražení energií bez přínosu pro spotřebitele. Energetika se stala především byznysem, ne službou občanům. Ekologickou ideologií jsme dosáhli vysokých cen, energetické chudoby, ztráty energetické bezpečnosti a soběstačnosti; ocitli jsme se na pokraji blackoutu. Bankroty obchodníků s energiemi jsou jen špičkou ledovce závažného problému. Řešením nejsou „žebračenky“ pro obyvatelstvo. Politici si musí uvědomit, že „oltářem“ je jejich národ, nikoliv Brusel. Kroky k nápravě jsou: postavení národní legislativy nad evropskou, konec emisních povolenek, přehodnocení nebo odstoupení od Green Dealu, dlouhodobé kontrakty na zemní plyn, tuzemská elektřina prioritně pro domácí trh, regulace cen energií, měsíční fakturace, funkční ERÚ. Politici jsou odpovědni za situaci, že máme nejvyšší ceny energií v EU. Nemohou se vymlouvat na Brusel. K čemu jsou politici, kteří neumí ochránit národní zájmy? Můj institut inicioval skupinu odborníků „Energie není luxusní zboží“, která zpracovala opatření k zastavení prohlubování energetické krize a energetické bídy v naší zemi. Zásadní je, aby politici měli zájem situaci řešit.