Manon Aubryová naznačila obrysy evropského programu Mélenchonovy volební koalice spojující francouzskou levici. Patří k nim neposlušnost vůči některým evropským normám.
Některá evropská ustanovení jsou v rozporu s realizací „ekologického a sociálního programu zlomu“, vysvětluje Manon Aubryová (poslankyně Evropského parlamentu a spolupředsedkyně Levice v Evropském parlamentu za La France Insoumise) v článku v deníku Le Monde a upřesňuje, že „nedodržování“ těchto pravidel neznamená přispívání k dezintegraci EU.
Politické dějiny Francie se někdy píší během několika dnů. Vytvoření Nové sociální a ekologické lidové unie (NUPES) to právě ukázalo.
V roce 1936 se síly levice dokázaly sjednotit pod praporem Lidové fronty tváří v tvář pravici, která rozmetala očekávání lidí a krajní pravici, která ohrožovala demokracii. O osmdesát šest let později se La France Insoumise, Zelení, Komunistická strana a Socialistická strana ujaly své odpovědnosti, aby vytvořili ambiciózní společný program transformace společnosti a oživili v naší zemi nesmírnou naději.
Naše unie je daleka od teorie o roztříštěné a nesmiřitelné levice, kterou předkládají pouze lidé, kteří k ní nepatří nebo už nepatří a odpovídá na očekávání voličů: odchod do důchodu v 60 letech, minimální mzda ve výši 1 400 eur, zmrazení cen základních životních potřeb, ekologické plánování a záruka autonomie pro mladé lidi jsou jádrem jejího vládního programu. Zvolení většiny NUPES 12. a 19. června okamžitě zlepší život milionů lidí.
Jádrem diskusí s našimi partnery je evropská otázka, která od referenda v roce 2005 trvale štěpí levici. Různé přístupy existovaly a budou existovat i nadále. Nicméně jakmile jsme překonali rozdíly ve slovníku a nedorozumění ohledně našich postojů, ukázali jsme, že je nyní možné se dohodnout. Ne tím, že bychom z Evropské unie udělali totem, ale tím, že se promítneme do konkrétního výkonu moci.
Mnoho lidí již dlouho sdílí naši analýzu, že současná pravidla EU brání realizaci ambiciózního ekologického a sociálního programu. Právo hospodářské soutěže blokuje jakémukoliv znárodnění společnosti Électricité de France (EDF), brání obnově ambiciózního podniku nákladní dopravy a zakazuje podporu místního zemědělství a hospodářství (např. ekologických a místních jídelen) v rámci veřejných zakázek. Evropská rozpočtová pravidla brání financování ekologické transformace a veřejných služeb.
Některá ustanovení současné společné zemědělské politiky komplikují naši schopnost přejít k rolnickému agroekologickému modelu. Naše diskuse během jednání v posledních dnech a nocích potvrdily, že na tomto zjištění se shodne celý lidový blok. Od té chvíle jsem i přes někdy vyhrocené výměny názorů vždy věděla, že přijdeme se společnou odpovědí a jasnou strategií: nerespektovat ta evropská pravidla, která jsou v rozporu s realizací ekologického a sociálního programu zlomu.
Ať už to nazveme neposlušností nebo nesouhlasem, myšlenka zůstává stejná: překonat překážky, které některá evropská pravidla kladou uplatňování našich opatření. Neposlušnost tedy není cílem sama o sobě, ale prostředkem, jak se nevzdat našich ambicí a respektovat mandát, který nám dali Francouzi. Není ani blízko, ani daleko od dveří k vystoupení z Evropské unie nebo eura. A ti, kdo to naznačují, to dobře vědí. Jejich cíl je jiný: zasít pochybnosti, aby zdiskreditovali tuto novou lidovou unii, která je tolik znepokojuje. To je jediná zbraň obhájců neoliberálního statu quo, kteří se právem obávají, že naše strategie konečně změní hru v Evropě. Pokud se totiž vzepřeme, strhneme s sebou i další státy.
Jak nás učí nedávná historie, tato strategie je klíčovým prvkem mocenských vztahů. Právě tím, že Německo odmítlo vystavit svou výrobu pitné vody konkurenci, získalo tuto výjimku pro celou EU. Právě díky tomu, že několik států zakázalo geneticky modifikované organismy (GMO), EU nakonec tyto zákazy legalizovala. A konečně to bylo nedávno díky tomu, že Španělsko přijalo opatření týkající se cen energií tváří v tvář jejich explozi, že se vytvářejí mechanismy k jejich regulaci v celé Evropě.
Zastavte závod ke dnu
Stojí za povšimnutí, že liberálové neváhají neuposlechnout, když ochranná pravidla maří jejich touhu vše deregulovat. Emmanuel Macron, který se prezentuje jako vůdce „proevropanů“, nerespektuje evropské normy pro kvalitu ovzduší, ani ty týkající se ochrany údajů, ani cíle pro obnovitelné zdroje energie. Kdo se odváží říci, že usiluje o Frexit? Je načase ukončit závody ke dnu a místo toho hájit logiku nenarušování: žádná evropská norma by neměla platit, pokud je z hlediska lidských, sociálních a ekologických práv méně ambiciózní než národní právní předpis.
Tento přístup je v přímém protikladu k autoritářskému a reakčnímu směřování v Polsku a Maďarsku. Krajní pravice, která je v těchto zemích u moci, má zájem pouze na útoku na práva na potrat, svobody LGBTI osob, nezávislost soudců a tisku. Mateusz Morawiecki a Viktor Orbán se nevzepřeli evropské neoliberální svěrací kazajce, ale zásadám právního státu, a útočí na všechny demokratické záruky. Proti tomu bojujeme a budeme vždy bojovat.
Francouzské „ne“ v referendu v roce 2005 otevřelo období rozdělení levice, přičemž někteří odmítali vidět, že jde o odmítnutí extrémního liberalismu, nikoliv o odmítnutí internacionalismu a samotného principu evropské konstrukce. Dohoda, které bylo v této otázce právě dosaženo v rámci NUPES, obrací novou stránku. Sedmnáct let po referendu o ústavní smlouvě nejde o to zamést naše rozdíly pod koberec, ale zdůraznit naše shody tváří v tvář naléhavosti a ukázat, že je možné se rozejít s liberálním a produktivistickým (tj. na hospodářský růst zaměřeným – pozn. překladatele) kurzem Evropské unie.
Sázíme na odhodlání a kolektivní mobilizaci lidí, kteří vezmou náš osud do svých rukou. Protože, jak řekl Saint Just (1767–1794), „štěstí je v Evropě nová idea“. Nyní konečně získáváme prostředky k jeho dosažení.
Článek publikujeme ve spolupráci s transform!europe.
Foto: Pierre-Selim, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons