Adam Votruba píše ve svém ohlédnutí o paradoxech migrační politiky spolkové kancléřky Angely Merkelové.
Několik komentářů letos v létě připomnělo výročí migrační krize roku 2015 a tehdejší roli Angely Merkelové. Je to událost stále živá a veřejnost je dodnes v jejím hodnocení rozdělena. Mám kamaráda, který považuje rozhodnutí Angely Merkelové za odvážné a morální a obdivuje ji za to. Jiní lidé se naopak domnívají, že toto rozhodnutí bylo zbabělé a Angela Merkelová jej učinila z čistého kariérismu.
Politolog Petr Robejšek tvrdí, že její zdánlivě morální čin měl řadu nemorálních důsledků. Pozoruhodný je fakt, že Angela Merkelová sama ze své vůle ignorovala kolektivní rozhodnutí vlády, s nímž původně souhlasila. Vládní rozhodnutí bylo migrační vlnu zastavit v souladu s německými zákony i mezinárodními dohodami. Když však později ministr vnitra nedal Merkelové ujištění, že se neobjeví negativní obrázky z hranic v médiích, otočila o 180 stupňů.
Mediální obraz a kariéra měly přednost
Její rozhodnutí nebylo odvážné. Když měla volit mezi tím, co bylo dle jejího mínění správné a tím, co více prospěje jejímu mediálnímu obrazu a kariéře, volila to druhé. Nebylo to ani rozhodnutí morální. Bylo to rozhodnutí bezcharakterní – rozhodnutí člověka, pro něhož je mocenský kalkul hlavním imperativem. Bylo to čin konformní vůči očekávaným reakcím mediálního světa. To, že německá veřejnost je v důsledku druhé světové války na podobná témata citlivá, není dostačující omluvou.
Mohli bychom říci „typické rozhodnutí politika“, ale nejsou všichni politikové takoví. Winston Churchill vytrvale varoval před Hitlerem v době, kdy to jeho politické kariéře výrazně škodilo. Tomáš Garrigue Masaryk se v Hilsnerově aféře neohlížel na kariéru, chtěl prosadit spravedlnost a cenou za to bylo, že se stal v tu chvíli možná nejnenáviděnějším českým politikem.
Rozhodnutí přijmout masu migrantů způsobem, který byl v rozporu s platnými azylovými zákony, mělo své důsledky. Mnohé události posledních pěti let nelze pochopit bez této souvislosti. Jestliže už se Merkelová jednou rozhodla takto, vznikla jí tím politická nutnost zamezit tomu, aby se mohla prosadit opačná interpretace jejího politického kroku. Pokud sama ví (což je možné i pravděpodobné), že tím Němce a Evropskou unii poškodila, bude to pro ni tím důležitější.
„Zloduch” Orbán a výpalné pro Turecko
Můžeme se tedy ptát: Proč v posledních pěti letech nebývale zesílila cenzura na internetu a boj proti tzv. nenávistné řeči (neboli hejtspíči, jak říkají lidé na úrovni)? Proč je nutné platit Turecku velké sumy za to, že nepouští přes své hranice do Evropy migranty, místo toho, aby si evropské země hlídaly své hranice samy tak, jak to dělají všechny normální státy? A pokud bylo nemorální bránit migrantům v přechodu hranic, jak někteří tvrdí, jak může být morální platit za tento nemorální čin někomu jinému? Proč se stal Victor Orbán největším „zloduchem“ Evropské unie a kampaň evropské administrativy proti němu je vedena s takovou intenzitou, jako by cílem mělo být jeho sesazení? (Prý je to téměř diktátor, jenže na rozdíl od Merkelové necenzuruje osobní komunikaci na Facebooku a na rozdíl od Macrona nemlátí demonstranty.)
Sesazení Salviniho, kvóty a cenzura
Proč italský premiér Giuseppe Conte konzultoval svůj plán na sesazení Mattea Salviniho půl roku dopředu s Angelou Merkelovou? Proč jsme byli pravidelně zásobováni z Německa zprávami o tom, jak migrační vlna pomohla nastartovat ekonomický růst nebo jak se v Německu snížila kriminalita? Jestliže jsou migranti takové požehnání, proč se je Německo snaží neustále přerozdělit pomocí kvót do zemí, které se tomu vytrvale brání? A proč je chce za to trestat, jestliže by mohlo být pro ně dostatečným trestem už to, že jim nebude dobře šlapat ekonomika a že se jim nesníží kriminalita? Proč Německo tak vytrvale prohlašuje, že evropské azylové normy nefungují poté, co je Merkelová sama porušila? Kdyby je Němci dodržovali, tak by snad mohli zjistit, že nefungují, ale takhle?
Cenzura na internetu je reálná a poměrně tvrdá. Zařídilo ji Německo tím, že začalo pokutovat internetové giganty jako např. Facebook. Pokuta hrozí v případě, že nebudou dostatečně rychle mazat závadný obsah. Ačkoliv tento tlak vyvinuli němečtí politikové, dopad mazání závadného obsahu se týká celé Evropy. V roce 2018 jsem četl článek kritizující tzv. pravicový populismus. Stála v něm i věta, že proti liberálnímu progresivismu lze bojovat i poctivě, např. dokládáním negativních dopadů migrace. Blesklo mi tehdy hlavou: „Skutečně?“ Nevím, v jakém světě pisatel žije, ale jeho věta mi tak trochu připomíná ono někdejší komunistické: „Ovšemže kritiku vítáme, soudruzi, ale musí to být konstruktivní kritika.“ (Čímž se mínila kritika, která „nám dá ve všem za pravdu“.)
Případ Sarrazin
O tom, jak lze v Německu dokládat negativní dopady migrace, se přesvědčil Thilo Sarrazin. Za jeho suchou (statisticky podloženou) analýzu negativních dopadů migrace se mu dostalo snad většího mediálního lynče, než kdyby vychvaloval Mein Kampf. Ale abych autorovi zmíněného článku nekřivdil, v jistém slova smyslu má pravdu. Sarrazin jistě mohl upozornit na negativní dopady migrace a Jan Hus mohl v 15. století kritizovat katolickou církev. Vytýkám mu ovšem, že zapomněl říci, jestli považuje zacpávání pusy oponentům a nadávky do fašistů za poctivý způsob boje.
Umlčování a „burgerking“
Bloger Marian Kechlibar v jednom svém článku vzpomíná na to, jak někdy v roce 2015 vložil komentář pod internetový článek německého listu Die Welt. Napsal tam jedinou větu: „Selhání vnější bezpečnosti se nutně projeví na bezpečnosti vnitřní.“ Během pěti minut byl komentář pryč s jednoslovným odůvodněním komentátora: „štvaní“. Jak chcete racionálně diskutovat ve světě, kde takováto věta nesmí spatřit světlo světa? Němci byli před pěti lety prezentováni jako vítači a Češi jako xenofobové. Spíše to však vypadá, že nesouhlasné názory byly v Německu už v té době dobře umlčeny. Svědčí o tom i to, že kritický názor byl už tehdy vyjadřován v Německu skrytě a v jinotajích. Jedním ze způsobů bylo použití ikony „burgerkingu“, která se stala dočasně velmi populární na sociálních sítích. Vyjadřovala obavy, že masová migrace dovede zemi k občanské válce. Výraz „burgerking“ totiž připomíná německý výraz pro občanskou válku – „Bürgerkrieg”. Když si toho všimla patřičná místa, tak všechny ikony „burgerkingu“ přes noc zmizely.
Přestože se kriminalita „snížila”, stavíme zátarasy
Celý liberální svět okouzlila svého času zpráva o tom, že v Německu se po přijetí milionu migrantů snížila kriminalita. Psala o tom i většina českých médií. Bylo to sdělení zvláštní. Někteří nenapravitelní reptalové se podivili nad tím, proč se tedy v německých městech instalovala různá bezpečnostní opatření, např. zátarasy na náměstích, kde probíhají vánoční trhy. Marian Kechlibar tehdy situaci analyzoval a zjistil z oficiálních německých statistik, že počet evidovaných přestoupení zákona skutečně meziročně poklesl. Platí to, pokud do statistiky zahrneme všechno, včetně třeba přestoupení povolené rychlosti, ovšem počet násilných kriminálních činů naopak stoupl. Celé to tedy působí dojmem, že policie je příliš vytížená na to, aby drobnější delikty řešila. Mediální zpráva byla bezpochyby politicky objednaná a záměrně se snažila vzbudit dojem, že věci jsou naopak, než reálně jsou (tj. vnitřní bezpečnost se snížila).
Pojednání o všech způsobech, jimiž se snaží německá kancléřka „ututlat“ negativní rozměr svého rozhodnutí, se nevejde do rozsahu jednoho článku. Musím se tedy spokojit s tím, že něco zůstalo jen naznačeno. Vraťme se však ještě k osobě Angely Merkelové. Jako politička je bezpochyby velmi schopná a umí dobře pracovat se svým mediálním obrazem. Na většinu lidí působí sympaticky a nelze se tomu divit. Osobně bych však měl raději takové politiky, kteří se řídí vlastním rozumem, než ty, kteří umí dobře vypadat. Merkelová se řídila předpokládanou reakcí novinářů. Kdo z dřívějška znal některá její vyjádření na adresu multikulturalismu a masové migrace mohl oprávněně očekávat, že bude k přijímání většího množství migrantů rezervovaná a např. ji kvůli tomu i volit.
Stanou se Němci ve své zemi menšinou?
Bohužel její schopnosti dnes Německu spíše škodí. Možná je to obecnější problém. Mediální manipulace je dnes natolik účinná, že umožňuje politikům žít doslova mimo realitu. Investovat do marketingu se vyplatí více než investovat do řešení problémů. Zároveň se zdá, že jsme v bezvýchodné situaci. Masová migrace představuje dlouhodobě závažný problém. V Německu jsou politikové, kteří tvrdí, že je dobře, když se Německo stane multikulturní společností a Němci se stanou menšinou. Tito politici (většinou zelení) přejí tedy německému národu osud severoamerických Indiánů. Ačkoliv jsem nechoval vůči německému národu nikdy nějaké zvláštní sympatie, přece jen tato míra nenávisti vůči němectví mě poněkud děsí.
Mimochodem: Pokud řeknete, že se Němci stanou menšinou a je to dobře, pak vás budou němečtí novináři hájit. Pokud řeknete, že probíhá výměna obyvatelstva, což je jinými slovy totéž (jen bez onoho kladného hodnotícího znaménka), pak vás označí za dezinformátora. Paradoxní je, že k realizaci uvedeného programu nyní nepřispěla extrémní levice, ale konzervativní politička Angela Merkelová. Podle názoru liberálních Němců by napravo od CDU již nemělo nic být. Koho mají tedy Němci volit, pokud nechtějí být ve své zemi menšinou?