Spojení USA, EU, Jižní Koreje a Japonska v důsledku války na Ukrajině by mohlo změnit vztahy Číny k Rusku.
Na Čínu působí tři různé síly, které nyní otřásají jejím světem, píše Francisco Sisci pro Asia Times. Je to válka na Ukrajině a překrucující propaganda o ní, i díky válce napjatější vztahy s Evropou a divoká karta Severní Koreje, která průběžně čeří situaci ve východní Asii.
Čína zpočátku věřila v rychlé ruské vítězství, za důvod konfliktu považovala „expanzi“ NATO vedenou Spojenými státy. Nyní se válka zjevně obrací proti Rusku, Číňané si to uvědomují, a proto se USA mohou dostat do jiného světla. USA jsou možná záludné a zlé, když naivního ruského prezidenta oklamaly a vtáhly do pasti ukrajinského konfliktu, zároveň to ale od nich bylo i chytré.
Ve skutečnosti teď USA vyhrávají a Rusko prohrává, míní autor. Pokud bude Čína dál spřádat historku, že Rusko mělo pravdu, když zaútočilo na Ukrajinu, prodává také myšlenku, že Rusko bylo hloupé, když sedlo na lep Americe. A proč by tedy Čína měla jít s hloupým Ruskem a nepodporovat chytřejší USA? Tento hlavolam v Pekingu zatím neřeší.
Tématem číslo dvě je Evropa, v níž se Čína už několik desítek let snaží být protiváhou USA – tato politika snad přinesla několik úspěchů, když se Američané a Evropané snažili vzájemně si konkurovat na čínském trhu. Ukrajinská válka ale Evropu učinila slabou, v Evropě nevěřili, že Putin Ukrajinu napadne, i když jim to USA měsíce opakovaly. Jakmile Putin napadl Ukrajinu, celá architektura evropského smýšlení se rozpadla. Evropané si uvědomili, že Rusko strategicky nechápali po celé roky.
Nová situace a pocit, že Číňané přehlížejí evropské bezpečnostní obavy z Ruska, se projevily podle autorova hodnocení na summitu EU-Čína 1. dubna. Ten měl podle všeho mrazivý průběh. Evropa je hlavním čínským trhem a spolu s USA nakoupí největší část čínského exportu. Peking se v posledních letech snaží této závislosti zbavit nebo ji alespoň transformovat, stále však existuje. Evropa a zejména Německo má v Číně velmi významné investice, ale pokud bude mít Evropa pocit, že Čína ve skutečnosti politicky podporuje Rusko v jeho ukrajinském dobrodružství, mohou se v budoucnu stát zdrojem nejistoty.
Čína například vůbec nevnímá rozdíl mezi invazí do Iráku a invazí na Ukrajinu. Evropa to ale cítí jinak: válku v Iráku neschvalovala, ale věřila, že Blízkému východu přinese pořádek a mír, kdežto na Ukrajině jde podle ní o pusté šíření ruské moci. Souhrnně řečeno, v Evropě a jejím srdci, v Německu, geopolitická morálka trumfuje ekonomiku. Zdá se, že toto Číňanům uniká a morálku ukrajinské situace vůbec neřeší.
Příklon k zásadám a obecnému dobru by mohl snížit napětí mezi oběma stranami. Pokud ovšem Čína bude dál přijímat ruskou rétoriku o rozšiřování NATO a Evropa proklamovat obecné zásady míru a bezpečnosti, propast mezi nimi by se mohla prohloubit.
Třetí problém je Severní Korea, která v poslední době velmi aktivně testuje nové rakety i své jaderné schopnosti. Když je nyní Rusko zaneprázdněno děním na Ukrajině, stává se Čína jediným funkčním styčným bodem se Severní Koreou a je pro své sousedy snadným cílem obvinění a kritiky, že špatné chování Pchjongjangu podporuje.
Politická situace se změnila také v Jižní Koreji. Nově zvolený prezident Juk Suk-čeol je ve své politice vůči Severu pevnější, což napomáhá dalšímu stmelování bezpečnostního trojúhelníku Jižní Koreje, Japonska a USA. Podle autora by vznikající situace by mohla vést až k umístění nových raket nebo dokonce jaderných zbraní v Jižní Koreji. To staví Peking do složité situace, neboť americké zbraně v Jižní Koreji a Japonsku jsou sice oficiálně namířeny proti Pchjongjangu, mohly by ale být použity i proti Pekingu.
Všechny tyto tři problémy jsou vnější, na Čínu ale dopadají i vnitřní. Nové vlny pandemie paralyzují velká města a vyvolávají paniku a nespokojenost. Kromě toho v Číně pokračuje krize na trhu s nemovitostmi. Stát ji sice tlumí odkupem nemovitostí od zkrachovalých soukromých developerů, čímž zachraňuje jednotlivé klany, ale zároveň vytváří ještě větší zátěž z hlediska svého masivního dluhu.
Celkově to vytváří mnohonásobný tlak, který se Peking může pokusit zazáplatovat chytrými triky, propagandou a lstivou diplomacií, jenže čím déle v tom bude pokračovat, tím spíš bude ukazovat, že celá dosavadní architektura selhává.
Peking tak může být v pokušení znovu následovat Rusko. Moskva údajně hledá cestu k příměří ve válce a stažení z Ukrajiny. Nicméně na konci března otevřel Putin další dvě témata, která by v Evropě mohla udržet vysoké napětí: platby v rublech za plyn a narušení švédského vzdušného prostoru letadly „vybavenými jaderným zařízením“.
Silnější provázání osudu Číny s Ruskem by mohlo Peking stáhnout ke dnu, zejména kdyby Putin padl. Západní příliv je příliš velký, aby se dal zvrátit, a Západ je ekonomicky a vojensky silný, zvláště pokud se spojí USA, EU, Japonsko, Jižní Korea a další země. Pak by Čína měla pochopit, že se musí změnit, aby přežila.
Peking možná bude potřebovat velký plán, jak se z této šlamastyky dostat.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.