EU: Dojde do roku 2030 k rozšíření o západní Balkán?

VSa Zprávy

Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell se vyslovil pro stanovení orientačního časového rámce pro přistoupení nových členů k Evropské unii.

Podle listu Європейська правда to řekl minulý čtvrtek na tiskové konferenci po neformálním zasedání ministrů zahraničí ve španělském Toledu.

„Ukrajina by se měla stát členem EU a západní Balkán by měl vstoupit také, a to rychle. Myslím, že válka na Ukrajině měla vedlejší efekt v podobě urychlení procesu rozšiřování, který je jednoznačně založen na zásluhách: kandidátský stát se stane členem, když splní všechny podmínky,“ řekl Borrell.

V podobném duchu se neslo prohlášení předsedy Evropské rady Charlese Michela, z něhož přinášíme ukázku:

„Má-li být EU silnější a bezpečnější, musí posílit své vazby a získat větší vliv. Proto nyní nastal čas zabývat se složitou otázkou, jíž je rozšíření, a to jak pro nás v EU, tak i pro naše budoucí členské státy. Domnívám se, že právě tak bychom měli od nynějška nazývat země s potvrzenou evropskou perspektivou – budoucí členské státy.

Je načase upustit od vágních frází. Je načase jasně a pevně se postavit výzvám. Západní Balkán nastoupil svou cestu do EU před více než 20 lety. Jde o region v srdci Evropy, který obklopují země EU. Region, který má za sebou období válečného konfliktu, jenž vypukl po rozpadu Jugoslávie.

Na summitu, který se konal v roce 2003 v Soluni, byla potvrzena evropská perspektiva západního Balkánu. Pomalé tempo jeho směřování do EU však bylo pro mnohé v regionu i EU zklamáním.

Právě v této chvíli ukrajinský lid hrdinsky brání svou vlast. Kreml útočí nejen na svobodnou a svrchovanou sousední zemi. Kreml útočí na vše, v co věříme – svobodu, demokracii, prosperitu a spolupráci. V červnu loňského roku jsme proto Ukrajině a Moldavsku udělili status kandidátské země. Stejný status bude udělen i Gruzii, až dokončí nezbytné kroky.

Rozšíření již tedy není jen pouhým snem. Je načase pokročit vpřed.

Je před námi ještě mnoho práce a bude to náročné a někdy i strastiplné – pro budoucí členské státy i pro EU.

Máme-li být věrohodní, musíme podle mne jednat o harmonogramu a úkolech, které je třeba splnit. Chci učinit určitý návrh. V rámci příprav příští strategické agendy EU si musíme vytyčit jasný cíl. Domnívám se, že obě strany musí být připraveny na rozšíření do roku 2030. To znamená, že příští dlouhodobý rozpočet EU bude muset zahrnovat naše společné cíle. Tento přístup je ambiciózní, avšak nezbytný. Ukazuje, že to myslíme vážně. Bude představovat hnací sílu, dodá transformační impuls reformám, vyvolá zájem a investice, umožní lepší porozumění a povzbudí nás všechny ke spolupráci.

Příležitost je tu a musíme se jí chopit. Vedoucí představitelé EU budou proto jednat o rozšíření na příštích zasedáních Evropské rady. Zaujmeme postoj k zahájení jednání s Ukrajinou a Moldavskem. Rovněž očekávám, že na pořadu jednání budou opět i Bosna a Hercegovina a Gruzie.

Drazí přátelé ze západního Balkánu, své ambice jste vyjádřili jasně. A já si přeji, abyste při jejich naplňování uspěli. Co k tomu bude zapotřebí?

Hodnoty a právní stát. Naše Unie je založena na základních hodnotách lidských práv a důstojnosti, demokracie a solidarity. Právní stát zajišťuje, že můžeme žít, pracovat, tvořit a spravedlivě obchodovat v jednom velkém prostoru svobod – to vše při plném respektování naší rozmanitosti. Každý občan a každý podnik v EU se může spolehnout na to, že se mu dostane spravedlivého zacházení bez ohledu na místo, kde žije nebo provozuje svou podnikatelskou činnost. Tím se rozumí i respektování práv menšin.

Rozšíření je a zůstane procesem založeným na dosažených výsledcích. Členství v Unii s sebou nese nejen výhody, ale i povinnosti. Ten, kdo chce dostát těmto povinnostem a požívat výhod – obojí ve vysoce konkurenčním prostředí, musí být připraven.

Znamená to zajistit, aby bylo soudnictví nezávislé, a bojovat proti korupci a organizované trestné činnosti. Dále je třeba zajistit připravenost ekonomickou – zejména přijetím acquis EU. A rovněž sdílet náš náhled na zahraniční politiku – to je v současné době obzvlášť důležité.

Řešit dvoustranné konflikty, jež mají kořeny v minulosti, může být bolestnější než provádět reformy. Je to však nezbytné. Touto cestou před vámi prošli i zakládající členové naší Unie. Usmíření je nezbytným předpokladem spolupráce. Budoucí členské státy se však nacházejí v různých fázích procesu přistoupení.Musíme zajistit, aby do EU nebyly vnášeny konflikty z minulosti, které by byly důvodem k blokování přistoupení sousedních zemí a dalších budoucích členských států.

Jedním ze způsobů, jak tomu zamezit, by bylo doplnění takzvané doložky důvěry do smluv o přistoupení, která by zaručila, že země, jež nově přistoupily k EU, nemohou blokovat přistoupení budoucích členských států.

Na rozšíření se musí připravit i EU. V této souvislosti naprosto souhlasím s prezidentem Macronem: neprovést před dalším rozšířením reformu EU by byla zásadní chyba. Přiznejme si, že jsme někdy argumentovali nedostatečným pokrokem budoucích členských států, abychom se nemuseli zaobírat vlastní připraveností. Je načase, abychom se seriózně zabývali tím, zda je EU schopna „absorbovat“ nové členy.

Tyto úvahy jsou často interpretovány nesprávně – jako skrytá překážka přistoupení. Avšak je tomu právě naopak. Pro nové členské státy má přistoupení k Unii smysl jedině tehdy, když bude Unie fungovat efektivně. A z pohledu stávajících členských států bude rozšíření smysluplné tehdy, bude-li zdrojem nových příležitostí.

Integrace nových členských států do naší Unie nebude snadná. Bude mít dopad na naše politiky a naše programy a na jejich rozpočty. Bude zapotřebí provést politické reformy a prokázat politickou odvahu. Zvětší se území EU a zvýší se počet jejích obyvatel.

Relativní prosperita se však nedostaví okamžitě – k tomu, aby se země dostaly na stejnou úroveň, bude zapotřebí značných finančních prostředků. Naší povinností je zajistit, aby rozpočet EU přinesl evropskou přidanou hodnotu všem. HDP budoucích členských států dosahuje přibližně 50–70 % HDP nejmenší ekonomiky EU. Znamená to, že tyto země se stanou čistými příjemci a z řady stávajících čistých příjemců se stanou čistí přispěvatelé. Musíme tedy najít způsob, jak tuto složitou transformaci zvládnout.

Pokud jde o rozhodovací proces EU, v uplynulých letech bylo dosaženo obrovského pokroku. Avšak pro urychlení našeho rozhodování můžeme učinit ještě více. Více členských zemí bude znamenat větší rozmanitost. Bude nutné přizpůsobit náš institucionální rámec a postupy tak, aby EU byla schopná efektivně a rychle rozhodovat i po rozšíření.“

Srbsko považuje rozšíření EU do roku 2030 za nereálné

V souvislosti s výroky Charlese Michela poukázala srbská premiérka Ana Brnabićová na skutečnost, že „vstup do Evropské unie je dlouhý proces, který nemá konce a jehož kritéria se neustále mění“, a proto pokládá rozšíření EU v příštích letech „za nereálné“.

Ze strany EU byly ovšem ve zprávě o Srbsku za rok 2022 uvedeny následující problémy: zpomalení reforem, nedostatečné sladění s bezpečnostními cíli EU vůči Rusku, omezený pokrok v boji proti korupci a organizovanému zločinu a problémy s dodržováním práv menšin.

Přestože srbská vláda označuje členství v EU za strategický cíl, veřejnost podporuje vstup do EU z méně než 50 %, což je nejméně v celém regionu.

 

Psali jsme:

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.